Leden 2013

Suzukiho strečink - už jste ho zkusili?

8. ledna 2013 v 19:54 | LifeIsFight |  Volný čas
Přesně 21. prosince 2012 jsem začala pravidelně cvičit Suzukiho strečink. A to ze dvou prostých důvodů. Za prvé jsem totiž začínající florbalová brankářka a potřebuju nabrat trochu ohebnosti. A za druhé, protože se prostě chci dopracovat k provazu, přinejlepším i k rozštěpu.
O tomto druhu strečinku čtu samou chválu, prý je to "celosvětově uznávaný a používaný systém dokonalého protažení".
Cvičím ho něco přes dva týdny jedenkrát denně, myslím že celkem poctivě. A řeknu vám... dřív jsem si při protahování nohy na zemi (jak se snažíte co nejvíc přitáhnout trup k noze) nedosáhla ani na špičku, teď se po protažení klidně chytnu za kotník a položím oba lokty na zem. Za blbé dva týdny! Je to fakt učinné. Takže kdo má tu chuť začít taky, tady máte "návod":

Před strečinkem zahřejte svaly. Asi budete cvičit doma jako já. Já to řeším tak, že běhám na místě a skáču "žabáky".
Cviky provádějte postupně a žádný nevynechejte. I když budete mít ze začátku s některými cviky určitě problém, aspoň se o ně pokuste. Dostaňte se vždy pomalu a plynule do polohy, kdy svaly a šlachy cítíte, ale nic vás nebolí. Takže ať vás to táhne, ale né moc. V této poloze vydržte cca 10 sekund. Zezačátku to vydržte těch 10, po době to můžete protáhnout i na 20 a víc. Nesymetrické cviky provádějte na obě strany. Cvičení opakujte nejlépe 1x denně, nejméně však 1x za dva dny. Já třeba cvičím každý den pozdě odpoledne. Nikdy nekmitejte! A už vůbec ne pokud vás to trochu bolí. Vždycky se snažte pomalu napínat a pomalu uvolňovat. A nešiďte to, šidili byste sami sebe a oddalovali tím výsledky. Hodně štěstí ;)













































































































































(obrázky převzaty z karate-kyjov.cz)

Nesnáším FACEBOOK

8. ledna 2013 v 18:59 | LifeIsFight |  Moje zpovědi

Aaano, Facebook je celosvětový boom. Jeden člověk si řekl, že založí malou sociální síť, která se možná tak trošku nechtěně rozšířila do celého světa. Snad už není člověka, který neví, co je to Facebook. Teď už to není jenom "Dáš mi číslo na mobil?" anebo "Dáš mi tvoje ICQ?" Teď je to "Máš Facebook?"
Jo, proč ho nemít, když je na něm toooolik věcí? Chat z lidma, vyhledávání starých přátel, sdílení fotek, zjišťování událostí... A nebýt Facebooku, možná bychom zapomněli na spoustu narozenin našich přátel.
Teď se asi ptáte, co teda proti němu mám. Nebudu to zbytečně rozepisovat, jenom to shrnu.
Tak za 1. - Je to neuvěřitelný, ale opravdu neuvěřitelný žrout času!
za 2. - Není vůbec těžké stát se na něm závislý. Znám lidi, co jsou celý den online a první, co udělají, když přijdou na místo s wifi - jdou na Facebook!
za 3. - Nutí to lidi sdělovat svoje soukromí a oni si to vlastně ani neuvědomují.
za 4. - Seznamování přes Facebook. Blbost. Jsou sice páry, které se přes FB dali dohromady a jsou spolu doteď, ale většina vztahů jsou akorát povrchní a jen proto, aby si někdo udělal radost a měl na profilu "ve vztahu"
za 5. - Komenty k fotkám a fotky obecně. Doslova žeru fotky jenom v "lehkém ohozu" v koupelně před zrcadlem s tabletem přes obličej. Takovýmto lidem bych ten tablet oflákala o xicht. A ty komenty
"Slušííí"
"Krásná :***"
"Pěkné nožky, mmmm sluší ti to :* "
"Jsi krásná"
"Ale nejsem :*"
"Ale jsi"
"Ne vážně ne, ale děkujíí :** "
....ZABIT!!!!!!!!!!!
za 6. - Zvažte nejdřív, co napíšete na zeď. Někdo to může pochopit jinak a pak se z toho ser* všechno co jde.
za 7. - Války o lajky a naivita skoro všech teen "On mi dal lajk ke třem fotkám, on mě určitě balí!!" Dovolte mi se tomuto zasmát :DDDD vždycky chytnu takový výtlem když tohle někdo řekne...
za 8. - Je tam strašná nuda. A když není s kým psát, totální. A lidi místo toho, aby FB vypli a šli něco dělat, radši napíšou na zeď "Nudáá". Co je toto za logiku? :D

Našla bych toho ještě tolik, ale nechci se tak po večeru vztekat.
Facebook má svoje pro i proti. No ale já si myslím, že bez facebooku, který je bohužel už i součástí mého života, by se žít dalo. A to dokonce líp. Jak jsme asi žili, než jsme si založili účet na FB?
Zavzpomínejte ;)
________________________________→→→

Nový život - lepší/horší život?

7. ledna 2013 v 21:45 | LifeIsFight |  Moje zpovědi
Tak jo. Opět jsme přežili konec světa. Můžeme si pogratulovat a už jen čekat, kdy na nás odkazy nějakých dávných hvězdářů nebo současní vědci vyvalí další apokalyptické datum. Bohužel. A já tak doufala, že se aspoň něco změní.
Změna žádná, a tak šel rok dál, přežili jsme i uhnané vánoční svátky a dokonce i Silvestr, který jsem po mnoha letech konečně prožila jinde než v našem "velkém" městě. A to u kamarádky. A party dalších kámošek. A kámoše. Řeknu vám, nebyla to žádná pohodička hlídat tu na šrot bandu, aby si něco neudělali, aby někomu něco neudělali, případně aby neudělali někoho... (ale pak jim druhý den vyprávět, co dělali za hovadiny a dívat se na ty jejich pohledy fakt stálo za to xD). Každopádně tohohle záchranného večera-noci nelituju, protože jinak bych se nemohla dívat na ohňostroje ze všech okolních měst a vesnic (z kopce toho šlo vidět fakt dost), popíjet při tom šampáňo a při každém loku si do toho třináctkového roku něco přát. A pak se válet v posteli do půl jedné.. Úžasné.
Hned pár dní po Silvestru mě ale čekaly talentové zkoušky, a tak jsem až do poslední hodiny posledního dne před nimi strávila veškerý volný čas nad papírem. Vyčerpávající.
Nechci to tu rozepisovat, abych vás zas tak moc nenudila. Ale kdyby náhodou měl nějaký čtenář tohoto článku zájem o podrobnosti z talentovek, ráda je vypíšu osobně přímo pro něj, stačí mě kontaktovat.
Shrnu to tak, že mě pozítří čekají ještě jedny talentovky na jiné škole a popozítří druhé kolo těch prvních. A tak mě napadlo... jak by asi vypadal můj život, kdybych dala úspěšně i to druhé kolo.

Do teď jsem si žila 15 let zalezlá ve svém úkrytu jménem domov. Od šesti roků navštěvuju místní základku, na kterou jsem si zvykla jako na součást mého života. Vstávám ve čtvrt na 7, v 7 odcházím do školy, od půl 8 vyučování a maximálně kolem těch čtvrt na 4 jsem doma, podle toho, jestli máme odpoledko. Nejsem nějak zvyklá se každodenně učit. Moc dobře o sobě vím, jak jsem, co se týče učení, nehorázně líná. A tak dělám celý den samé neužitečné věci a pak jdu kolem desíti až jedenácti spát. O víkendech pak věčně přemýšlím co dělat. Občas si zajdu zabruslit, nebo na hokej. A tak pořád dokola a dokola už dobrých pár let. A teď, když se pořád tak zabývám středními školami... Pořád přemýšlím, jak gigantická změna v mém životě to bude. Protože škola, na kterou se hlásím a mám velmi blízko k přijetí, je úplně v jiném kraji. A navíc jak už jsem řekla, nejsem zvyklá se učit. A na téhle střední je tolik předmětů... naštěstí spousta takových těch základních předmětů úplně chybí nebo ubývá s ročníky. Zeměpis, dějepis, i můj nenáviděný přírodopis úplně chybí. A postupně mizí i fyzika a chemie. Zato je nahrazuje hromada odborných předmětů, většinou výtvarného druhu jako figurální kresba, technické kreslení nebo výtvarná příprava. Mmmm, něco pro mě, snad mě to neomrzí :D.....
Ale tou změnou nemyslím jenom předměty. Změna, na kterou si budu nevím nevím jak zvykat, je hlavně to, že budu doma jenom o víkendech a prázdninách. A..chjo... Naštěstí, mám kde bydlet, dokonce zdarma a hlavně zůstanu s rodinou. S dědou. Tím pádem bych si udržela narozdíl od intru volnost, kterou ke svému životu tak zatraceně potřebuju. To, že bych měla vychovatelku, musela bych si každé ráno uklízet pokoj a dodržovat pevně daný denní režim, by mě určitě zabilo. A navíc... Samotářská introvertka na internátě? Dvojnásobně zabilo! Den jako - ráno až odpoledne škola a pak volno (když nepočítám přípravu do školy) ve druhém největším městě Česka mi vyhovuje mnohem, mnohem víc!
Pak ten volný čas... někdy by byla škola až do čtvrt na 6, to budu ráda, že dojedu "domů" a zalehnu. Ale když by končila už po jedné, hned bych věděla, co dělat. Na tyhle volné chvilky se vyloženě těším. Mimochodem.. kdo z vás ví, jak je to v Brně s veřejným bruslením na stadionu? Potřebuju to vědět, fakt potřebuju! :D
Těším se, až poznám nové lidi, nová místa, až se naučím něco skvělého v nové škole. Je tady jedno velké ALE...
Idealista se mění v realistu. Z mého snu na nový skvělý život se stává největší noční můra. Bojím se. Bojím se, že to nebude tak skvělé. Že budu mít ve škole problémy, že nezapadnu, že ztratím kontakt s mými starými kamarády, že se mi bude ten týden až moc stýskat po pravém domově, že tu bude mamka tak sama, že nebudu mít ani hodinu volného času, že to nebudu zvládat. Jsem někde na hraně. Těším se, ale mám strach. Strach se změny k horšímu. Strach, že si nezvyknu.
Ještě ale není nic jisté a navíc mám před sebou ještě půl roku na tomto místě. A kdo ví. Třeba to nebude zas taková změna, ale jenom zpestření mého poněkud stereotypního života. Třeba vám sem jednou napíšu článek o tom, jak skvěle si žiju.
Stejně tak, jako si přeju, aby bylo všechno po mém přechodu na střední ještě lepší, to přeju taky vám všem, které přechod taky čeká. :)