Reportáž o satanismu

16. července 2013 v 23:25 | LifeIsFight |  Aktuálně
Tak si projíždím internet a narazím na jeden zajímavý článek. Jde vlastně o reportáž. Myslím, že je to jedna z mála kvalitních reportáží o satanismu. Rozhodně doporučuju přečíst! Možná po ní o satanistech získáte úplně jiný názor.

pentagram



























Průvodcem se stává devětadvacetiletý Mirek. Ten mě vezme na setkání, jehož se obyčejně nezasvěcení lidé účastní jen zřídkakdy. Alespoň podle jeho slov. Kam pojedeme, s tím se odmítá svěřit. Trochu tajností ale není vzhledem k okolnostem nic překvapivého.
Když mě tedy Mirek o půl sedmé večerní vyzvedává svým autem na smluveném místě v Opavě, je to jeden velký krok do neznáma. Na krajinu už v tuto dobu dávno padla tma. Zapříst s Mirkem rozhovor na téma, kvůli němuž tu dnes jsme, se zdá v tuto chvíli nemožné. Neustále odbíhá k jiným věcem a jediné, co z něj k dnešnímu večeru vypadne, jsou tři stručné věty: "Budou nás čekat. Ale drž se raději zpátky. Mluv, až ti řeknu."
Začínám uvažovat, jestli jsem s touhle reportáží nepřestřelil. Couvnout už ale nelze. Po průjezdu Podhradím u Vítkova najednou stáčí auto na lesní cestu a zastavuje. A je to tady.

Ďábelská pětka na obzoru

Vystupujeme a s rukou clonící si oči před zapnutými světlomety našeho automobilu se blíží nakrátko ostříhaný vysoký muž v riflové bundě. Podá ruku Mirkovi a něco si pošeptají. Poté se otočí a jen pokyne, ať jdeme za ním. Opodál parkují další tři auta a vedle nich pozoruje náš příchod trojice siluet. Všechno jsou to muži.
Nejmladšímu může být něco přes dvacet, druhým dvěma ke čtyřicítce. Ten, který nás vyzvedl, vypadá na třicátníka. Nebýt tmy a podivné atmosféry, strach by z nich nešel. V podstatě vypadají normálně. Kromě jednoho, který má ve tváři tolik piercingu, že vypadá jako chodící kovošrot. Celá skupinka bere na záda batohy, do rukou baterky a vyráží směrem do lesa.
"Teď nějakou dobu půjdeme pěšky, tak se jich ptej, jestli chceš," přichomýtne se ke mně Mirek. Poslední v řadě jde jeden z oněch dvou čtyřicátníků. Jmenuje se Olin, jak tvrdí. Na dotaz, kam míříme a co se tam bude dít, odpovídá bez mrknutí: "Kam, to je jedno. A dělat budeme to, co sis přál. Chtěl jsi vidět našeho pána, nebo ne? Tak ti ho vyvoláme."
Chce se mi polknout úzkostí, ale nedostávalo se slin. Zvítězí ale zvědavost. Otázka teď míří na to, co nesou v batozích. "Mrtvé kuře, obřadní nůž, svíčky a další rituální záležitosti," sděluje Olin s ledovým klidem. Tou větou ve mně umřela poslední buňka odvahy a zbyl už jen čistý strach z toho, co se bude dít.

Děsuplné divadlo na mýtině

Přicházíme na malou mýtinu. Uprostřed je ohniště, které muži vzápětí podpalují. Jeden z nich, jménem Petr, vytahuje z tašky černou látku a povléká s ní nedaleký pařez. Na něj pak pokládá dvě velké svíce a zapaluje je. Zničehonic se celá pětice "satanistů" svlékne do půl těla a začne po sobě divoce pokřikovat a křepčit s vyplazeným jazykem.
Po pár minutách na mě další z nich, Luboš, ukáže prstem a pomalu se postupně hlavou otáčí ke zbylým kolegům. Ti mě upřeně a nehnutě pozorují. Když už mám pomalu srdce v kalhotách, vyprsknou všichni smíchy. Nechápavě na ně hledím. "A cos čekal? Chtěl jsi vidět ,ta zvířata satanisty' v akci. Tak jsme ti to dopřáli," chechtá se Mirek.
Sáhne do kabely, vytáhne plechovku a hodí mi ji se slovy: "Dej si pivo, ať spláchneš šok!"

Konečně jdou karty na stůl


Pak se všichni sesednou k ohni a začnou vysvětlovat. Chtěli jen ukázat, co si o nich myslí někteří lidé, a tím zdůraznit, jak je to omezený pohled na věc. "Ano, my máme rituály. Ale neděláme žádné oběti ani nic tomu podobného," popisuje Luboš.
Nepopírá sice, že existují takoví, kteří ve jménu satana konají různé hrůznosti a šílenosti, avšak ty nazývá "vyšinutými pozéry", již nemají s pravým satanismem cokoli do činění. Uznává také, že i v jejich filozofickém pojetí satanismu, založeném na základech LaVeyovy Satanské bible, existuje provozování magie. Nicméně, nejde o žádné vyvolávání běsů a sesílání kleteb.
Spíše o jakési spojení s duchovnem a jiným světem. Zajímavá debata u ohně probíhá ještě dlouho. Dozvídám se například o tom, že ačkoli má existovat i oficiální satanistická církev, oni členy nejsou a praktikují vše sami za sebe. Také to, že část z nich nepovažuje satana za jakoukoli entitu, ale pouze jako symbol odporu proti nadvládě a duchovnímu utlačování ze strany všech náboženství.
Na závěr na sebe prozradí, že už měli všichni oplétačky se zákonem. A to vinou svého volnomyšlenkářství, kdy věří, že si každý má dělat to, co chce. Je čas vyrazit domů. Loučím se s pověrami o satanistech. Žádná zvířata. Jen skupina lidí s odlišným pohledem na svět, přístupem k životu a originální filozofií.
A báje, které se o nich vyprávějí? Jak to tak vypadá, pouhý nesmysl a nevědomost těch, kteří je tvoří.

Satanista: Je to víc filozofie než víra

Všude po stěnách pentagramy. V každém rohu místnosti stolek a na něm zpola dohořené černé svíce. Po nocích se zde konají orgie a obětují zvířata. Nějak podobně nám vždy představoval svět satanismu fenomén televize a filmu. Jak je to ale ve skutečnosti?

Do toho, jak žije takový obyčejný český satanista, se nás odhodlal alespoň částečně zasvětit jeden z nich. Devětadvacetiletý muž z Vítkovska, jehož celé jméno je redakci známo, ale na jeho žádost v článku vystupuje pouze pod křestním jménem Mirek. On sám se hlásí k satanismu údajně již osm let.

Na první pohled to však člověk pozná jen stěží. Nijak výrazná postava mladíka se neliší od jeho vrstevníků. Sem tam se usmívá, někdy se zatváří zadumaně a pohrává si se zapálenou cigaretou v prstech, aniž by potáhl - až to vypadá, jako by zapomněl, že ještě nedokouřil. Hrůza z něj ale jinak vskutku nečiší.

"Člověk slyší satanista a hned si představuje zrůdu, která ve volném čase obětuje panny pro pána zla, zatímco vzývá konec světa. Tak to ale není. Satanismus je víc filozofií než vírou," tvrdí Mirek. Záhy navíc překvapuje další tezí. "Satanismus je, ať už to církev uzná či ne, jednou z odnoží křesťanství. Tím, že uznáváme existenci satana, přiznáváme automaticky zároveň víru v Boha. Jen jsme dali ve svém uctívání přednost tomu prvnímu," říká.

Vzápětí se k tématu vrací ještě podrobněji. Dle jeho úhlu pohledu je to následovně: Církev založená na křesťanství a lásce k bohu spoutává lidského ducha, omezuje jeho pravé já a staví hranice jeho rozvoji. Satanismus poté znamená hlavně zdroj pocitu absolutní svobody, kdy se může každý chovat, jak uzná v danou chvíli za vhodné jen on, aniž mu do toho zasahují jakákoli pravidla psaná či nepsaná.

"Neurvat se občas ze řetězu a nebýt upřímný k sobě i světu okolo je pro člověka nepřirozené. Naše filozofie je taková, abychom u sebe tuhle omezenost nikdy nedopustili," dodává Mirek na závěr.

Zdroj: http://opavsky.denik.cz/zpravy_region/tema-satanismus-na-vlastni-kuzi20120118.html
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama